TMI Facebook TMI Twitter TMI Linkedin TMI Google TMI RSS

Téma měsíce

Mnoho lidí aktivně činných na průmyslovém trhu často dává rovnítko ve vztahu Průmysl 4.0 a digitalizace. Pokud bychom se zde pustili do hlubší polemiky, zjistili bychom, že tak jednoduché to úplně...

TOP Produkt

Evropské Aplikační centrum svařování a dělení materiálu jednotky ABB Robotika v České republice vyrobilo pětistou robotickou buňku FlexArc.

Video

Naše společná redakční cesta novinkami z oblasti Průmyslu 4.0 pokračovala 20. dubna 2016 druhou edicí webináře o trendech v užití průmyslového internetu věcí.

Katalog

ABB s.r.o.
ABB s.r.o.
Štětkova 1638/18
14000 Praha 4
tel. +420739552216

Mitsubishi Electric Europe B.V.
Mitsubishi Electric Europe B.V.
Pekařská 621/7
155 00 Praha 5
tel. +420 251 551 470

B+R automatizace, spol. s r.o.
B+R automatizace, spol. s r.o.
Stránského 39
616 00 Brno
tel. +420 541 4203 -11

Události

WEBINÁŘ: Trendy v IIoT V
2017-09-13
Místo: webinář
3. ročník konference SMART HOME
2017-09-19
Místo: Grandior Hotel Prague, Na Poříčí 42, Praha, konferenční sál C + D
Moderní technologie pro potravinářský průmysl IV
2017-09-20
Místo: Kongresové centrum Praha

Ocel stále zůstává základem ekonomického růstu, říká zástupce hutnického svazu

Podle některých prognóz se nad oborem hutnictví železa, který patří k pilířům českého těžkého průmyslu, stahují černá mračna. A to zejména kvůli dumpingovým cenám oceli na trzích a vlivu legislativy, která náročnou výrobu svazuje zákony o ochraně ovzduší. Zástupci odvětví však zůstávají optimisty. Potvrzuje to i Jaroslav Raab, předseda představenstva oborového svazu Hutnictví železa, se kterým jsme hovořili o aktuálních vyhlídkách „ocelářů“ doma i ve světě.

Ještě než se do toho dáme, podívejme se na alespoň základní charakteristiky ocelářské výroby v České republice. Z celkového hlediska je důležité, že i když koncem roku 2015 došlo k zastavení výroby surové oceli ve společnosti Vítkovice Steel, což znamenalo výrobní výpadek o objemu zhruba 370 tisíc tun, výroba oceli byla meziročně v roce 2016 vyšší o 0,8 %. K nárůstu došlo i ve výrobě surového železa, a to o 3,3 %. Výroba válcovaného materiálu se pak meziročně zvýšila o 6,4 %.

To je ale jenom jeden úhel pohledu. Ani rostoucí ukazatele nic nemění na tom, že hutníci, či chcete-li oceláři, dál bojují za perspektivnější image a vyšší konkurenceschopnost své profese i výrobků. Stále platí, že všechny zainteresované podniky, svazy i státní instituce musejí pracovat na opatřeních, která odvětví pomohou efektivně se bránit nekalým obchodním praktikám, investovat do technologií nebo řešit problematiku obchodování s emisemi.

Jak po tomto stručném úvodu hodnotíte současný stav tuzemského hutnictví?
Předně chci upozornit, že nemohu a ani nechci mluvit jinak než optimisticky. Snažím se každému dodat pozitivní pohled, a to zejména z toho důvodu, že podniky investují. Nejde o malé investice a nejsou na rok. Naopak mají dlouhodobý charakter. Kromě toho je třeba vzít v úvahu obecný význam ocelářského průmyslu, který je nejen pro naši republiku, ale pro celou Evropu nepostradatelným základem tvorby hodnot, investic i zaměstnanosti. Představuje klíčové strategické odvětví, které poskytuje 320 tisíc pracovních míst v téměř pěti stech výrobních závodech ve 24 členských státech Evropské unie. Množství vyrobené surové oceli dosahuje ročně zhruba 165 milionů tun a obrat je v úrovni téměř 170 miliard eur, což odpovídá 1,3 % hrubého domácího produktu Evropské unie.

Co se stane, když tato čísla převedeme na naše poměry?
U nás bylo v roce 2016 vyrobeno 5,3 milionů tun surové oceli a 5,2 milionů tun válcovaného materiálu, přičemž 58 % bylo exportováno převážně na trh EU a pouze asi 12 % do tzv. třetích zemí. Z hlediska jednotlivých odběratelských odvětví v České republice stále převažuje výroba kovodělných výrobků a automobilový průmysl, následuje výroba strojů a zařízení a pak stavebnictví, které má u nás odběratelský podíl 14 % avšak v ostatních evropských zemí je to v průměru kolem 35 %. Naopak vyšším podílem, než je obvyklý průměr, je zastoupen automobilový průmysl. Co se již několik let nemění, jsou výsledky zahraničního obchodu, které ukazují, že dovoz převyšuje vývoz. Abychom byli konkrétní, dovozový podíl na zjevné spotřebě je dlouhodobě vyšší než 70 %.

Vnímáte právě dovoz oceli jako jeden z hlavních problémů, nebo patří spíše mezi širší okruh výzev, kterým odvětví čelí?
Už v minulosti byly z naší strany prezentovány úvahy týkající se celkem čtyř základních oblastí, které ovlivňují výrobu oceli a spotřebu ocelářských výrobků v České republice, v Evropě i ve světě. Jedná se o problematiku výrobních nadkapacit, životního prostředí a energetiky, podmínek v zahraničním obchodu a podporu technického vzdělávání, se kterou souvisí i celkový názor na ocel ovlivňující zájem mladé generace. Přestože mnohé z těchto faktorů přetrvává do dnešních dnů, jsou navzdory nastoleným otazníkům v ocelářství vidět některé pozitivní rysy. Tak třeba Čína oficiálně vyhlašuje uzavírání kapacit, kdy vysoké pece s užitečným objemem pod 400 m3 a ocelářské pece s velikostí tavby pod 30 tun již byly uzavřeny. Další zprávy z Číny, která téma bere vážně, jelikož tamní trh se již z velké míry nasytil, uvádějí, že v roce 2016 bylo uzavřeno 65 milionů tun ocelářských kapacit a v nejbližších třech až pěti letech bude ukončena výroba s kapacitou dalších 140 milionů tun (celková výroba oceli za rok 2016 v Číně dosáhla výše 808 milionů tun, pozn. red.). Jak je tedy vidět, formy řešení se hledají.

Jak je tomu v dalších zmiňovaných oblastech?
Přestože nástroje na omezení „unfair trade“ jsou náplní bilaterárních jednání, dosud nesplňují veškerá očekávání. Jak jsem již naznačil, výroba a spotřeba ocelářských výrobků v zemích Evropské unie potvrzuje, že současné období lze charakterizovat jako stabilizované s mírným růstem. Poptávka po ocelářských výrobcích je pro letošní i příští rok pozitivní, avšak nadále roste dovoz, a to často jako výsledek nekalých obchodních praktik. Evropská unie tak jako celek i v roce 2016 zůstala čistým dovozcem, když deficit dosáhl téměř jednoho milionu tun, což je více než dvojnásobek hodnoty z roku 2015. Musíme proto konstatovat, že přes zpomalení dovozů z Číny se podíl importů nesnížil, ale naopak zvýšil dovozem z jiných zemí. A to zejména z Ruska a Jižní Koreje, které společně s Čínou představují 51 % celkových dovozů plochých výrobků. U dlouhých výrobků je to hlavně Turecko, ale také Rusko, Ukrajina a Bělorusko.

Co se může změnit v další klíčové oblasti, kterou je ochrana životního prostředí?
Legislativa kolem životního prostředí se na evropské úrovni stále formuje. Přesto však zůstává mezi významnými otazníky, jejichž řešení přesahuje rámec našeho odvětví. V mnoha usneseních Evropské rady je vždy vidět snaha o nalezení rovnováhy mezi cíli v oblastech snižování emisí skleníkových plynů a zajištění konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Mám na mysli legislativu, která stanovuje podmínky pro období do roku 2020 a navazující období let 2021 až 2030. Navzdory zvažovanému bezplatnému přidělování emisních povolenek ovšem mohou navržená řešení a odpovídající referenční hodnoty vést k výraznému zvýšení zátěže ocelářského odvětví, a tak výsledně ztížit konkurenční podmínky vůči zemím, kde se s emisemi neobchoduje.

Dalo by se podle vás říct, že hutnictví, stejně jako jiná odvětví, která po roce 1989 u nás prošla výraznou proměnou struktury, částečně doplácí na „dluhy minulosti“?
Určité dluhy z minulosti samozřejmě vidím. Zásadní rozdíl je v tom, že dříve měla ocel předem určeno, kde se spotřebuje. Vyrábělo se tzv. „zepředu“. Dnes je to naopak „zezadu“, protože vládne diktát trhu a výroba se chystá podle toho, jakou zakázku podnik získá. Svoji roli hraje také to, že projektanti byli v minulosti placeni podle hodnoty či spíše objemu toho, co naprojektovali. Taková byla filozofie. V současnosti jsou stroje lehčí a v projekci se celý proces odehrává podle jiných měřítek. Paradoxní je potom otázka hlavního odbytu oceli, který by měl být ve stavebnictví. V posledních letech ovšem měla větší slovo betonářská lobby. My se ptáme, proč na řadě míst nejsou například mosty ocelové a stavějí se z betonu? Vidíme, že zavedená praxe pořád doznívá, protože jsou v ní lidé, kteří zažili éru, kdy se dávala přednost betonu. Historie však ukazuje opodstatněnost ocelových konstrukcí. Bohužel, ocel jako materiál dostala zbytečně špatnou nálepku.

Může být obnovení tradice jedním ze základů, na kterém budou oceláři znovu stavět?
Může to tak být. Víme, že v naší republice podniky byly a jsou právě díky tradici na poměrně dobré úrovni. Situaci sice dost ovlivnilo to, že se privatizace dělala po jednotlivých podnicích, nicméně hutě dál žijí a vyrábějí. Je tady zhruba 95 % integrované výroby s použitím klasických technologií a pouze 5 % oceli se vyrábí ze šrotu. Když půjdeme do historie, zjistíme, že před rokem 1989 mělo tehdejší Československo 15 milionů obyvatel a ročně vyrábělo 15 milionů tun oceli. Spotřeba byla ovšem kolem 700 kilogramů na hlavu. Po roce 1989 se vše transformovalo a spotřeba najednou klesla na 240 kilogramů na hlavu. Postupně se ovšem zvedala a dneska jsme špička v rámci EU, protože máme roční spotřebu přes 600 kilogramů na hlavu, ovšem při 10 milionech obyvatel. Ačkoli je výroba „jen“ něco přes 5 milionů tun za rok, spotřeba se pomaličku vrací na čísla před rokem 1989, byť v absolutně jiné struktuře.

Jaké je tedy vaše závěrečné resumé k budoucímu vývoji celého odvětví?
Jak vyplývá z historického vývoje, ocel trvale zůstává základem ekonomického růstu. Nejdříve byl velký podíl výroby ve Spojených státech, odkud se těžiště přesunulo do Evropy včetně východní a také u nás byla ocel garantem rozkvětu státu. Kolem roku 2000 se najednou objevil nový fenomén, doslova boom, který přišel z Asie. To, co Číňané vybudovali na východním pobřeží, je „zázrak“, který opět potvrdil, jak silný vliv mají politické faktory. My víme, že největší otazníky dál zůstávají zejména v oblasti obchodu, životního prostředí a energetiky. Konkrétní řešení však jdou nad úroveň České republiky a týkají se všech hutnicky významných zemí Evropské unie, na které je náš ocelářský průmysl plně závislý. Světový obchod s ocelářskými výrobky bude nadále ovlivňovat nejen situace v Číně, ale i v jiných rozvojových zemí. Budoucí vývoj podle mého směřuje k výrobkům s vyšší přidanou hodnotou, k trvalé spolupráci s odběrateli, ke snižování zátěže životního prostředí a získávání zájmu mladé generace a to v podmínkách bezkonfliktního obchodování.

Výkon pro bezpečnost - samos® PRO COMPACT

Výkonné kontroléry nové generace samos®PRO COMPACT jsou dalším členem portfolia bezpečnostních produktů společnosti Wieland Electric. Se svojí šířkou pouhých 45 mm se tyto kontroléry hodí k...